Divokou krajinou sám putoval,
služebníky temnoty stopoval.
Pak velká láska srdce obestřela,
elfská princezna jej obdařila
tím darem lidu svého,
lidu nesmrtelného

Krále smrtelného
napůl vyhnaného
tím darem požehnala
nesmrtelný učinila.
Ať jej provází tmou
a přísahala lásku svou.

Večernice jej provází nocí
a svou kouzelnou mocí,
svým svitem ho provází
a lásku v srdci nachází.

Však jednou přijde den,
kdy bude odloučen.
Příslib byl jednou dán,
teď jím bude hnán
k temnotám ve skalách
a v jeho duši usídlí se strach.

Povstane z bájí a pověstí.
Skutý Andúril za pás pověsí.
Tam, na rohanských pláních
rozlehne se jásot a smích.
Tmou do jitra jel,
v naději doufat směl.

V jasném slunce svitu,
v oslnivém lesku štítu
oči jeho se lesknou
a srdce pěje píseň tesknou

V nouzi nejvyšší,
když už král neslyší
Eomérův hlas, jak zvolá:
'Do boje mě nutnost volá.
Avšak, lide náš,
zde pomoc máš.

Srdce plné marných snů,
Toť Aragorn, syn Arathornův!'
Ve velké válce,
snad v každé bitce,
zazářil Andúril
a nepřátele kosil.

Duše krále nikdy nespí,
i když srdce teskní.
Se svou rozhodnou vůlí
nezklamal, když do boje pluli.
Však nikdy nemyslel, že se vrátí
a chtěl…

Jednou přijde den,
kdy bude odloučen,
od přátel, od lásky.
Všude bude klást si otázky.

'Proč mé srdce zatoužilo,
vím, možná posloužilo,
ale zachrání?'
Jeho největší přání
někdy domů se vrátit,
avšak kam jít?

Válka na spadnutí,
země se rmoutí.
Gondoru nový král
touhou v srdci plál.
Teď stojí v boji,
záchranu světa strojí…

Válka končí,
nikdy se zpět neotočí.
Slib, který byl jednou dán
teď zdárně je vykonán.
Teď koruna zlatá září
nikdo už dobro neumoří…

Dávno se své pouti zřekl,
jeho mysl příslib vlekl.
Za nebezpečím a strachem,
své pláště umazal prachem.
Teď vrátil se zpět k lásce své
…

Nesmrtelnost věčná není,
pak upadne v zapomnění
mocný král zemí gondorských,
spása všech duší lidských.
Slabost na těle i na duši,
to snad nikdo netuší.

Jeho srdce statečné
teď leží netečné
k nářkům země své.
Smrti zaprodal srdce své.

Bez života tělo jeho sličné leží,
bez pout a bez otěží.
Duše může volně odejít,
však smutek lásky bude znít.

Hrdá paže spočinula,
avšak pověst nezmizela.
Vypráví se v ní o králi,
jak navrátil se z dáli.
A jeho lásce u soužené
svítí hvězdy nedotčené…