Epilog
Epilog , kapitola I , jak to začalo
Bylo krásné svěží ráno a Dar se zrovna vracel ze své ranní procházky po okolí. Jeho výraz v obličeji ale prozrazoval ,že něco není tak jak má být. Když dorazil do vesnice zamířil rovnou do hostince kde s jeho společnicí bydleli. Spěchal.Vrazil dovnitř , ani nepozdravil jak byl rozrušený a rychle hledal vstup do druhého patra. 'Sakra ,já tyhle vesnický hostince tak nesnáším,jeden by se v nich ztratil.' Mumlal si pro sebe a bezmyšlenkovitě zamířil k jedněm z mnoha dveří v místnosti o nichž si myslel že jsou správné.Otevřel je , a podivil se když zjistil že se trefil.Během několika sekund byl u dveří vedoucích do Ainina pokoje. S Aine byl jen pár měsíců ale za tu dobu se s ní natolik sblížil , že jeden bez druhého již nemohli být. Měl obavy o ni ,ale taky o jeho bezpečí.V Gildě mu sice řekli : 'Ničeho se nebojte , bude to jednoduchý úkol' ,jenže tohle mu teď nepřišlo ani trochu uklidňující. Pak vzal za kliku a otevřel dveře. To co uviděl jej doslova srazilo k zemi. Ležela tam a vypadala , že nedýchá. Její tělo bylo bledé ,bez života. Sklonil se k ní. Chtěl zjistit jestli žije. Měl strach. Nežila. Byla mrtvá a ještě ke všemu měla na krku zřetelný otisk kousnutí upíra. To potvrdilo jeho nejčernější obavy. Vzal ji do náruče a plakal , plakal jako nikdy předtím. Slzy se mu koulely po tváři a dopadaly v neustávajícim dešti na zem kde se tříštili o podlahu. Výraz v jeho tváři připomínal člověka kterému vzali všechno a kterému už nezbývala ani poslední kapka naděje že vše bude zas lepší. A byla to pravda. Aine se pro něj stala v poslední době vším. Vším za co stálo žít , co měl rád. Byli přátelé , milenci , partneři v téhle hrozné práci a dokonalý pár. Seděl tam na podlaze s Aine v náručí tiskl ji k sobě a tiše plakal. Snažil se myslet ,ale nešlo to. Skutečnost že v náručí drží svou mrtvou lásku mu zatemňovala mysl. Nedokázal se soustředit na nic jiného. Za chvíli uslyšel hlasy. Vypadalo to na hádku což bylo pro tenhle hostinec zcela netypické. Aspoň mu to tak připadlo , protože za tu dobu co tady pobývali nikdo nikdy nezvýšil hlas víc jež je obvyklé pro hospodu. Hlasy nakonec během chvilky utichly a to bylo ještě podivnější. Uslyšel kroky. Kroky které nevěstí nic dobrého , blížící se , klepající o podlahu ve stejném rytmu a s nimi se pomalu blížící děsivý pach smrti. Musí utéct. Musí . Stejně , co na to sejde jeho láska je již mrtvá a návrat do normálního života by byl možný jen díky převtělení duše a to nechtěl. Musel by totiž použít jiné tělo což by sice nebyl problém , ale jedna z věcí jenž na ni miloval bylo její dokonalé tělo. A pak , mrtví mají zůstat mrtví za každou cenu. Někdy se nevyplatí je povolávat zpět. V pekle se jejich duše rychle kazí. A nebe ? Nebe není , to ví přece každý , protože kdyby bylo tak život na zemi nebude krutý a nespravedlivý , plný lží a planých slibů. Vstal , něžně položil Aine na postel , z pochvy vzal meč a snažil se soustředit na nadcházející souboj. Nebyl hloupý a vždycky se snažil přemýšlet. A dnes jeho zjištění bylo to nejhorší na jaké kdy přišel. Je v pasti. Proto neutíkal. Kdyby vzal a utekl oknem dostal by mečem mezi lopatky. Venku totiž zcela určitě čeká další upír. Asi komplic toho který mu zabil jeho lásku. A ten si teď jde pro další skalp. Zadarmo to ale nebude. Ohlušující rána a následné vykopnutí dveří oznamovalo příchod onoho upíra. Ta rána byla vlastně runa As , která v následující hodině znemožňovala komukoli v místě vypuštění oné runy kouzlit. Po chvíli bylo po všem. Dar ležel na zemi v kaluži své krve a pomalu umíral. Upír tam již nebyl , po zasazení poslední smrtelné rány vyskočil z okna a byl i se svým komplicem pryč.
Epilog , kapitola II , Umírání
Ta bolest je nesnesitelná . 'No nic snad ještě zvládnu poslední složitější pohyb'. Přemýšlel Dar a snažil se dostat na postel vedle Aine , byl celkem klidný na to že umírá…. 'Chci abych umřel vedle ní . to je mé poslední přání …. No tak….Osude, nebuď tak krutý a dej abych naposled spatřil její krásnou tvář .' Osvícení,spousta světla,oslepujícího světla. 'Tak už jsem mrtvý ?' 'Jinak bych totiž neviděl ….. ne to není možné , Nebe přece není , tak jakto ……' . Anděl si sedl na postel . 'Ano , my skutečně existujeme , stejně jako nebe … a Peklo.' Dodal již potichu. 'Proč já ? Proč ?' 'Poslední přání .' 'Čí , čí poslední přání ?' 'Přece tvoje .' 'Tak pojď, ať už tě mám z krku,' řekl anděl , vzal jej kolem ramen a odnesl do Nebe.' 'Nebe není takové jak jsem si jej představoval .' 'Tys v něj přece nevěřil ne?' Podotkl Anděl . 'Ano ,ale kdybych věřil takhle bych si jej nepředstavoval.' 'Nebe nemá žádný tvar nebo snad místo existence , jde jen o místo odpočinku do doby než tvá duše bude očištěna a připravena na návrat na svět živých. Chápeš ?' 'Takže my jsme pořád v tý hospodě a to co kolem vidím je jen má představa mého Nebe jako takového ?' 'Skoro , a to že jsi tady a nejsi mrtvý je jen díky tvému poslednímu přání které ti Osud splní.' 'Nyní se setkáš se svou milovanou , jen na pouhý zlomek času . Ona si tě ani nevšimne , jinak to ani nejde protože by se narušila jistá harmonie mezi živými a mrtvými . A pak , pak se vrátíš do reality , kde pravděpodobně během chvíle umřeš a Osud rozhodne zda se tady vrátíš nebo poznáš druhou tvář posmrtného života , Peklo .' 'Ale jak můžu jít do Nebe když jsem v něj nikdy nevěřil ?' 'Na tuhle otázku ti odpoví jedině Osud až nadejde tvůj čas , teď vyčkej . A nyní pojď , jsme tady již zbytečně dlouho.' Šli , ne spíš se vznášeli mezi spoustou duší které zde poletovaly . 'Tady , tady je tvá jediná láska.' Podíval se na ni … byla krásná , nemohl od ní oči odtrhnout a přesto , když se podíval do jejích očí , uviděl jakousi prázdnotu …. 'Ptáš-li se na její oči , ' řekl Anděl , 'chybí v nich tvůj odraz . Teď odejdi , čas ti ji již odepřel.' Pak byla dlouho tma , když se probudil byl zase v pokoji , zpola na posteli , téměř mrtvý . Jeho poslední myšlenka ve světě živých patřila Aine.
Epilog , kapitola III , soud
'Dare nyní budeš souzen' , ozval se Hlas , byl tady všude kolem , a přitom nikde. 'A za co souzen ?' 'Za svůj život , za to jak jsi jej žil a kolik dní jsi promrhal , kolik životů jsi zničil , kolik lidí jsi zradil a zneužil pouze pro svou potřebu.' 'A co to ostatní ?' 'To ostatní není důležité . Nejdůležitější je žít , žít pro sebe a pro druhé , být prospěšný jiným , stejně jako ostatní by měli být užiteční tobě. Posuďme jak dopadneš použijem-li váhy Osudu , kde na jednu stranu dáme to dobré a na druhou stranu zlé věci , činy i myšlenky .' Následuje chvíle ticha kdy Dar nic neviděl ani necítil . Poté opět promluvil Hlas , 'Nyní jdi , jdi tam kde pobudeš do doby než se tvá podstata uzdraví z hříchů a bude znovu připravena vrátit se k živým .' Dar se objevil v prostoru , jednolitém a půvabném . Chvíli se nic nedělo , najednou vznikly dva otvory , téměř proti sobě , v jednom viděl své Nebe a v druhém prázdnotu , chlad , ponížení a beznaděj . Hned potom začal být přitahován k Nebi , pomalu , jen tak se vznášel a byl blíž a blíž , ale do Nebe se nikdy nedostal , skončil v Pekle. Bez jakéhokoliv varování padal rychleji a rychleji , Nebe bylo dál a dál …..
Epilog , kapitola IIII , Peklo
'Ne , to není možné , nemohu být v pekle . Vždyť je tady jen studená místnost z velkých opracovaných kamenů . SAKRA ! Tady nejsou dveře ….. Ne , Ne , já nemohu dýchat , dusím se , moje … srdce …. Selhává mi srdce , cítím jak přestává bít …' Dar padá k zemi kde leží bez hnutí a myslí na svou lásku , na to že tady může být třeba 1000 let a už nikdy ji nespatří , nikdy . 'Prosím neberte mi ji ! Ona byla to jediné za co mi stálo žít , prosím …' Žádná odpověd . Už nikdy .
'Všichni budem jednou souzeni , a nebude záležet na tom v co jsme věřili , ale na tom jak a pro koho jsme žili.'
| Váhy Osudu |
Partneri
